Takhle asi vypadala naše fenečka, když jsme si ji přinesli domů. Byl to malý uzlíček, který neustále vyžadoval naši pozornost a vymýšlel nejrůznější lumpárny, kterými by nás potrápil. Její oblíbenou hrou byla krádež mých ponožek, kterou praktokovala pravidelně každé ráno, když jsem spěchala do školy. Jako štěňátko byla k sežrání ale také na zabití. Postupem času měla malé zdravotní problémy a museli jsme ji nechat vykastrovatl. Od té doby je velmi náladová a čím je starší, tím začíná být i zlá. Už to není malý uzlíček na mazlaní, ale jen společnost do domu, se kterou si může čkolek hrát a mazlit se, jen když ona sama chce.
I přes tyto její velký mínusy ji mám ráda i když mě často štve :)
Žádné komentáře:
Okomentovat